V oblasti Vinařic bývalo zřejmě kdysi laténské strážní hradiště. Ve 14. století patřily Vinařice, tehdy zvané Vinarce, pod rychtu týneckou a spolu s ní klášteru sedleckému, kde sídlili cisteriáci. Po husitských válkách byly roku 1436 spolu s Týncem nad Labem a přičleněnými vesnicemi Bělušice, Krakovany, Lhota Uhlířská, Chrčice, Selmice a Kojice dány Vaňkovi z Miletínka. Roku 1490 patří toto panství vévodovi z Miínsterberka, ale o rok později panství Teynecz patří Vilémovi z Pemštejna. Pemštejnové odprodali všechna svá česká panství následníku trůnu Maxmiliánovi a tak se s Týncem dostaly i Vinařice ke komoře královské. Po roce 1848 se staly součástí politického okresu přeloučského. Toto uspořádání trvalo tak dlouho, pokud existoval okres Přelouč, což bylo i po 2.světové válce. Teprve, když tento okres zanikl, přešly Vinařice pod okres Kolín a na pomezí padesátých a šedesátých let dvacátého století se spojily s Týncem nad Labem. Existenčně a hospodářsky však patřil k Týnci vždy, neboť je odděloval pouze most.